NA PŮL CESTY

Sousedství vnímám jako nepostradatelnou součást venkovského života, živoucím tkanivem, které propojuje osudy jednotlivců a rodin pouhým sdílením jednoho místa k žití. V moderní době však sousedství ztratilo část svého kouzla. Některé jeho funkce pohasly, vazby se ztenčily jako starý provaz. Lidé se od sebe vzdalují více než kdy dříve. Toto trhání pout se otiskuje nejen do našich srdcí, ale i do přírody, kdysi pečlivě opečovávané komunitou, která na ní závisela jako na samotném dechu. Přesto tento vztah nezmizel, nezanikl v prachu času. Je pouze ukrytý, čekající na znovuzrození. Potřebujeme znovu proplést nitky – mezi lidmi, i mezi lidmi a přírodou – a probudit staré spojení, jež nás dříve tvořilo celistvými.