strádám. přijímám. vzpomínám.

Nový hřbitov v Lanškrouně je na okraji obce, ale vede k němu cyklostezka pod alejí a má mnoho stromů s příjemným chládkem. Místa na hřbitově hierarchicky propojuji cestami, které se sbíhají ve srozumitelný vstup ke shromáždění, doplňuji místa k setkání v křížení a vodou ukazuji cestu. Taky mi chybí naděje. Snažím se ji hledat v rituálu rozloučení jako prostředníkem mezi smrtí a životem. Něčím co skončí, ale proces ukončení v naší duši může trvat věčně. Proto je třeba tímto procesem projít a věnovat mu důležitou část procesu. Na hřbitově z toho důvodu vzniknou nově tři objekty - rozšířené kolumbárium, altán pod vrbou symbolizující vzpomínky a venkovní obřadní síň s rozptylovou loučkou jako alternativní cestu k rozloučení ve venkovní prostředí.