GOAT

Procházím se se psem a pomalu začíná stahovat ocas. Před očima hučí pro něj zcela neznámá hluková bariéra. Dál už nechce, i přes to, že stále v ruce držím prázdný pytlík na hov......sním o tom, že bych mohl pokračovat dál zeleným parkem, který tu záhadně končí kráterem moderního hlučného světa světa....Nesním, však já mohu... Nad hlučnou křižovatkou, kde město ztrácelo dech a hukot motorů přehlušil jeho tlukot, vznikla myšlenka ticha. Místo je nemocné, potřebuje vyléčit. Jak v každodenním chaosu nalézt klid? Deska, placka, plátno, prostě to přikrýt. Hukot zmizel, rány se zacelily. Urbanismus tu funguje jako náplast: citlivá, pevná, hojivá. Pod ní se život dál valí ve svém tempu, ale na povrchu vzniká prostor pro odpočinek, setkávání a život.