klubovna na rozcestí

KLUBOVNA LESNÍHO HŘBITOVA NA ŠIBERNÉM VRCHU V ŘEVNICÍCH; Z dálky je tušit jenom jakýsi komín, dům zakrývá košatý strom. Celek se rozplývá do lesnatého kopce v pozadí. Čím víc se přibližuji, tím jasněji rozeznávám obličeje skupinky, která stojí před domem na rozlehlém dlážděném plácku a schovává se pod korunou stromu, která poskytuje velkorysý stín. Směju se, mávám, běžím. Objímáme se, znovu se smějeme, je nám dobře, jsme spolu. Po chvíli vcházíme dovnitř, až tehdy si všimnu dřevěného obkladu na fasádě, přejedu prsty po jeho hrubém povrchu. Překročím práh a pohltí mě vůně linoucí se z kuchyňky a živá konverzace. Při pravé stěně je dlouhá lavice, kolem ní stoly a židle. Většina míst už je zaplněných. Místnost je zalitá zlatavým sluncem. Zhluboka se nadechnu. Mám pocit, že jsem přišla domů.