ŽIVOT V ZRCADLE

„Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.“- Honoré de Balzac. Chtít zapomenout je přirozené. Je to přirozené jako cesty našich kroků, jako zelená tráva ševelící v lehkém vánku, který přináší chladný vlhký vzduch. Ale na co chceme zapomenout? V našich myšlenkách jsou to temnoty v prostoru, v čase. Ale dívejme se zpříma a nechme je zmizet v nekonečnu! Je to těžké a jiný pohled na věc je velmi důležitý. Může být zcela jiný než ten první. Je na nás, ale i na našem okolí, jestli se necháme přesvědčit, a dokážeme se podívat z jiného úhlu. Stoupáme-li stále výše odcházíme vstříc světlu. Tam nahoře už není nic – jen světlo a my. Naše temnoty nikdy zcela nezmizí. Jsou to nekonečné tečky našich duší, ale, a na to nezapomínejme – světlo je mnohem jasnější.