Pokus o teoretické uchopení současného nejen českého architektonického diskursu s ohledem a zpracováním výchozích momentů. Za uplynulých třicet let se nám podařilo být v architektonické produkci u řady staveb srovnatelní s evropskými tendencemi i jejich špičkovými výkony. Díváme-li se například na stavby nominované na Cenu Miese van der Rohe, naše zastoupení je samozřejmé a nabývá na sebejistotě. Právě takovýmito realizacemi k nám promlouvá pohled nastupujícího 21. století s jeho urputnou touhou najít nové přístupy a standardy, účinně zakotvit nové paradigma. Environmentální, energetické nebo sociální problémy v dnešní „době změny“ ale není možno řešit jen u několika výjimečných a specializovaných realizací. Naším cílem musí být dosahování co nejvyšší kvality celého komplexu vytvářejícího vystavěné prostředí, které nás obklopuje.