Studie si klade za cíl poznání stavebního vývoje a současného stavu významného pražského průmyslového areálu a především analýzu památkových hodnot, které jeho stavby nesou. Předpokládá, že běžná formální kritéria k vyhodnocení nestačí, že je zapotřebí vřazení těchto staveb do dalších, pro ně patřičnějších souvislostí – jak do zvláštního domácího hospodářského a politického vývoje, tak do obecného, globálního vývoje stavebních konstrukcí a technologií. Obsah archivních fondů, vzniklých činností zdejších stavebníků a pro ně pracující stavební společnosti, byl proto konfrontován s dobovou i recentní literaturou a zkoumáním in situ. Výsledná zjištění zpřesňují a prohlubují poznatky, na jejichž základě byla část staveb již před dvaceti lety prohlášena za kulturní památku – budoucnost předmětného areálu tedy již příliš neovlivní. Mohou však nasměrovat pozornost k dosud spíše přehlíženému dějinnému období poválečné obnovy a transformace i k aktuální problematice historie a ochrany mladší průmyslové architektury. V nejobecnější rovině pak prohlubují chápaní komplexního vztahu architektury a konstrukce.