Text se zaměřuje na problematiku technologií dohledu ve městech a důsledky, které mohou mít pro obyvatele a města, která se stávají dominantním bydlištěm světové populace. Autor zdůrazňuje potřebu participace obyvatel ve veřejném rozhodování o implementaci těchto technologií a poukazuje na rizika spojená s jejich zavedením. Technologie dohledu s pomocí biometrických údajů a umělé inteligence představují nevratnou hrozbu pro demokratická a lidská práva obyvatel měst. Předmětem je rovněž porovnání konceptu "bottom up", který klade důraz na respektování preferencí a potřeb obyvatel při tvorbě městského prostoru, s „top-down“ přístupem, který z centrálního místa rozhoduje o tom, co je pro obyvatele měst nejlepší a zároveň prosazuje dominanci a kontrolu ve veřejném prostoru. Hlavní otázkou textu je, zda obyvatelé měst opravdu chtějí podobné technologie a netouží po nich pouze aktéři moci, kteří díky ním snadněji udrží morální a politické status-quo.