Udržitelnost se stala v posledních desetiletích nedílnou součástí výuky na školách architektury. Studenti se s ní setkávají jak v technických a teoretických předmětech, tak v návrhových ateliérech. Ateliérová výuka zahrnuje i tzv. design-build projekty, tedy projekty, při nichž mají studenti možnost rozvíjet svůj návrh až do fáze realizace. Příspěvek představuje různé příklady této metody výuky. Škála přístupů dokládá, že se budoucí architekti učí vnímat udržitelnost nejen skrze požadavky vybraného certifikátu či možnosti využití nejnovějších technologií, ale také jako schopnost pracovat s lokálními materiály nebo místní komunitou. U některých design-build ateliérů se nejedná pouze o jednorázovou akci – mnohé z nich působí ve vybraných lokalitách dlouhodobě, což jim umožňuje pochopit potřeby místních a zvyšovat tak kvalitu a relevanci své práce.