V průběhu 20. století prošla římskokatolická sakrální architektura mnoha změnami souvisejícími nejen s vývojem moderní architektury, ale i s událostmi v církvi, které vyvrcholily v 60. letech Druhým vatikánským koncilem. O výrazné proměny liturgického prostoru se však zapříčinil i samotný vývoj a nové potřeby křesťanského společenství. Důsledkem je budování komunitních center při větších kostelech sloužících pro duchovní a společenské aktivity nejen věřících, ale i lidí z blízkého okolí.