Historická architektura je často vnímána jako samostatná, uzavřená etapa výstavby, ke které máme jako společnost poněkud ambivalentní vztah. Na jedné straně ji považujeme za součást našeho kulturního dědictví a jako takovou ji bezmála vyčleňujeme do samostatné skupiny objektů, jejichž ochranu a obnovu svěřujeme specialistům, na druhé straně ji vnímáme jako překážku dalšího rozvoje a uplatnění současných požadavků na užívání domů. Chceme ukázat, že téma kontextu staré, nebo chceme-li historické a současné architektury je živé, aktuální a mimořádně zajímavé. Je to téma, které přesahuje architekturu jako stavební nebo uměleckou tvorbu. Je to současně hledání inspirace, řádu, významu míst, měřítka a forem, které určovaly a ovlivňovaly generace před námi, a zároveň vytváření forem nových, které žijí současností a hledí do budoucnosti. Město i jednotlivé stavby jsou živé organismy, i když je tak mnozí nechápou. K jejich pochopení je třeba dostatek času, znalostí a lety nabytých zkušeností. Věříme v práci v týmu lidí sestaveném individuálně podle charakteru zakázky, ve vyvážený pohled architektů, techniků, historiků, restaurátorů i památkářů. Právě zodpovědně, mezioborově vedený dialog je podle našich zkušeností cestou ke kvalitnímu výsledku.