Vědecký výzkum tohoto tématu vychází z analýzy a terénního průzkumu rozhraní souvislé zástavby a volné krajiny. V této příměstské krajině se soustřeďuje na obytnost ve vztahu k cestní síti. Krajina, tradičně chápána jako obytná, byla založena na vztahu mezi zemědělcem a jím obhospodařované půdy. Tato kulturní krajina, na níž se často váže náš obraz krajiny obytné, byla historicky protkána řadou cest a stezek doprovázených místy zastavení. Příspěvek si jako případovou studii vybírá významné poutní cesty v příměstské krajině Prahy a snaží se vysledovat, jak v současnosti přispívají / nepřispívají k účinku obytnosti. Vybrány jsou z důvodu jejich výrazných proměn – jak v rovině kompoziční a funkční (které se text věnuje), tak v rovině významové. Nastala proměna z kontinuální poutní cesty na dnešní fragmenty bez možnosti zastavení. To má také vliv na kulturní krajinu a její obytnost. Text je součástí výzkumu, který se soustředí na obytnost krajiny v detailu její cestní sítě.