STRUHADLO

Struhadlo žije – je obýváno, užíváno, spatřováno. Pozornost čtenářky je stržena poutačem na antikvariát, jež byl pečlivě vybrán majitelem obchodu, stejně jako ty ostatní poutače srdcem, ale bez soucitu s fasádou. Chodec prochází kolem, je vláčen k budově čmuchajícím psiskem a spatřuje část obchodu za výlohou – ale jen část, gramofonové desky ani cenné knihy přeci neunesou žár slunce. Studentka v noci čmárá po severní fasádě, nešvar nelze umýt, a tak se stává součástí domu – je doplněn, získává pihu na kráse. Stařec se vrací domů, jako vždy se podivuje nad novotami ve vstupní hale. Na stáří se přestěhoval blíž k vnučce a dny teď konečně může trávit blouděním po Libni, vyhlížením z pavlače, čtením a čtením ve svém malém, útulném bytě – příliš mnoho knih, příliš krátký život.