Co by se stalo, kdyby veřejný prostor nebyl jen v úrovni chodce ale i nad ním? Kdyby ulice měla „více pater“? Kdybyste se mohli ve veřejném prostoru někam „zašít“ ale zároveň stále viděli, co se děje okolo vás?
Můj projekt přináší nový pohled na veřejný prostor v městech, s nízkou zástavbou ale vysokou hustotou zalidnění, jako je tomu například v některých částech Tokia. To bylo také našim zadáním pro celý urbanismus. Díky strukturám ve formě sítí má člověk možnost ocitnout se v netradičním „meziprostoru“ mezi veřejným a soukromým prostranstvím.
Jedná se o experiment, který zkouší sítě v různých formách: první variantou je síť zcela veřejná, přístupná z ulice. Druhá je síť soukromá, přístupná pouze z jednotlivých domů a v poslední řadě je síť pro zeleň, která poskytuje stínění ulice.
