KOBKA

ZÁZEMÍ LESNÍHO HŘBITOVA V ŘEVNICÍCH Omšelé a ošuntělé vlhké zdi na některých místech porostlé mechem ho odpuzovaly, ale zároveň, aniž by si to přiznal, nesmírně magnetizovaly. Budova byla z části zapuštěna ve svahu, nebo alespoň se tak jevila. Nedůvěřivě se přiblížil k mohutnému otvoru. Intuice mu napovídala, že se jedná o vstup. Mlčky se díval dovnitř. Sám nechtěl uvěřit tomu, že vstoupí do útrob tohoto chrámu smrti. Stěny uvnitř se nepříjemně zužovaly a terén se sbíhal do nitra země, jako by ho stavba stahovala svými betonovými spáry někam do jiného světa. Procházejíc chodbou ho denní světlo postupně opouštělo. Na jejím konci vstoupil do nezřetelného prostoru. Byla to skutečně stísněná místnost, která dýchala tíhou. Slabé sluneční paprsky pronikaly dovnitř vysoce posazeným otvorem.