Otevírání se

Procházím, proplétám se stěnami stísňujícími i otevírajícími prostor nekonečným obzorům. Měkké kopce okolní krajiny mě hladí stejně jako sluneční paprsky po kůži. Stěny, jež se pozvolně snižují, lemují výhledy jako rám jeho obraz. Mimo širých průhledů vytvářejí i intimnější zákoutí, kterým ve své stálosti vévodí statné duby, které místu přinášejí klid, pokoru, zakořenění, zanoření, otevření. Krajina Číčovic a krajina mého srdce, Předklášteří, která mi byla inspirací, mají dvě věci společné; jsou si podobné svojí měkkostí a širými výhledy. Vztyčením stěn a lehkou modelací terénu jsem chtěla z širého prostoru vytvořit intimnější a podtrhnout výhledy jejich zarámováním a postupným odkrýváním. Rozmístěním stěn jsem chtěla podpořit hravost a něžnost Číčovické krajiny.