Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

The canon is generally understood as a body of the most important personalities and key works in a particular field, and for various reasons it evokes an impression of objectivity and impartiality. But is it really objective, or does it exclude someone or something? The study provides a critical reflection on the principles of the formation and reproduction of the canon of 20th century architecture – specifically on the example of its distribution in the academic environment through selected survey literature and syllabi of university courses. First, the text presents argumentation and findings by selected foreign and domestic scholars who view the general processes of canon formation mainly through a feminist perspective. Further, the text offers an content analysis of selected survey literature and syllabi for courses on the history of 20th century architecture taught at Czech universities. On this basis, the study concludes by attempting to answer the research question: What interpretation of architectural history is conveyed in the materials under study, and to what extent this is a history that takes into account the creative contributions of women and the circumstances of their lived experience in the field?

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

This article engages in the debate about the Modern Architecture canon, focusing on the need to destabilize gender-biased narratives that marginalize women's contributions. It examines the systemic exclusion of women architects in Brazil and the Czech Republic, drawing from two key research projects linked to two of the authors: Merli’s Brazilian doctoral research and the "Women in Architecture" project conducted by a team of Czech researchers: Brůhová (project co-leader), Hlaváčková, Huber-Doudová (project co-leader), Malošíková and Zahrádková. The study highlights how these works challenge the androcentric canon through biographical, decolonial and gender analysis, interviews, and both archival and secondary research. The Brazilian research identifies significant female architects from 1930 to 1960, emphasizing their overlooked contributions. The Czech project explores gender disparities and societal biases affecting women architects' visibility. These studies propose methodologies for integrating women's contributions into the mainstream architectural narrative. The findings suggest the necessity of reshaping the narrative to include collaborative and processual aspects of architectural work.

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Architekti Hloušek a Konopka patří k nejvýraznějším tvůrcům architektury v jihočeském kraji. Oba byli zaměstnáni v českobudějovickém stavoprojektu a jejich tvorba překlenovala několik desetiletí - činní byli především od 60. do 90. let 20. století. Text pojednává jak o jejich tvůrčí praxi, tak o projektech - realizovaných i nerealizovaných.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Mgr. Lukáš Beran, Ph.D., Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., PhDr. Miroslav Pavel, Ph.D., Mgr. Tereza Pokorná, Mgr. art. Lucia Tóthová, Ph.D., M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Autoři této knihy čtenářům zprostředkovávají klíčové procesy v architektuře osmdesátých let – zejména rostoucí úsilí o kritickou vnitřní sebereflexi, reálné vyhodnocení možností našeho stavebnictví a snahy o jeho revitalizaci nebo reakce na tehdy aktuální společenské či mezinárodní výzvy. A s ambicemi naznačují i okolnosti jejich (ne)naplnění v reálné tvorbě. Na pozadí institucionálního a myšlenkového zázemí představují tuto architekturu jako složitou a v mnoha ohledech protikladnou mozaiku. Ta odráží jak rozvolněný konzumně orientovaný životní styl, tak i všudypřítomnou unifikovanou výstavbu v ekonomicky a morálně slabém režimu. Zahrnuje jak setrvačnost sociální politiky státu, tak exkluzivní služby prominentům. Pečlivě moderovanou ideologickou reprezentaci prostřednictvím okázalých budov i lehce „diverzní“ prosakování a posléze i naplnění západních inspirací. Masivní vytěžování a ničení přírody a zároveň plány na tvorbu udržitelného životního prostředí. Technokratickou organizaci práce architektů a stejně tak jejich schopnost nalézt pozitivní soukromé niky v alternativní kultuře. Jestliže se éra osmdesátých let jeví jako mimořádně rozporuplná, pak architektura nemohla být jiná.

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Ing. arch. Šárka Malošíková

Studie je věnována tématu mediální reprezentace architektury z genderové perspektivy. Soustředí se na diskurzivní analýzu odborných architektonických časopisů, které vycházely v českém prostředí v 80. a 90. letech 20. století – tedy v období kolem zlomového roku 1989. Primárními zdroji jsou tituly Architektura ČSR a Československý architekt (obojí vydáváno do r. 1989) a následně Architekt, nejrozšířenější časopis o architektuře porevolučního období. Jde tedy o periodika, která se významně podílela na formování zdejšího architektonického diskursu a do velké míry (spolu)vytvářela jak „obraz architekta”, tak i směr přemýšlení o tom, co je to „dobrá architektura” a jaké má mít charakteristiky. Vzhledem k dosahu a důležitosti časopisů se redakční výběr publikovaných děl a tvůrců často stával základem pro utváření kánonu české architektury. Studie chce v této souvislosti přinést reflexi principů utváření architektonického diskurzu (potažmo kánonu) na stránkách zmíněných časopisů z pozic feministické kritiky. V textu se pokoušíme rozklíčovat mj. také to, kdo vůbec diskurz vytváří a komu je na stránkách odborných periodik dáván hlas. Hlavním parametrem naší analýzy je především rozbor zastoupení žen architektek (jak mezi tvůrci/tvůrkyněmi diskurzu, tak mezi osobnostmi, o kterých se píše). Sledujeme, jak se píše o ženách v architektuře, jaké kvality a vlastnosti jsou zdůrazňovány i jaká jejich díla jsou publikována. Zjištění dáváme do souvislosti s utvářením obrazu „úspěšného architekta/architektky” a pokoušíme se vysledovat, zda a jakým způsobem je tento obraz genderovaný či stereotypizovaný. Soustředíme se rovněž na to, zda v tomto ohledu došlo k nějakým změnám se změnou politického systému.

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Ladislav Konopka a Alois Hloušek patřili k nejvýznačnějším jihočeským architektům druhé poloviny 20. století. Oba dva studovali na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kterou absolvovali v roce 1960. Ve stejném ročníku s nimi byli například také Boris Čepek nebo Jan Matyáš, kteří stejně jako Konopka a Hloušek dostali po ukončení školy umístěnky do Stavoprojektu v Českých Budějovicích.1 Po „zakladatelské“ generaci Bohumila Böhma, Jana Bendy, Jaroslava Škardy nebo Jiřího Vondrky tak krajská projektová a inženýrská organizace České Budějovice získala na samém počátku šedesátých let posilu v podobě mladých absolventů, kteří se rychle vyprofilovali jako svébytní a kreativní architekti. Ladislav Konopka a Alois Hloušek zůstali ve Stavoprojektu až do roku 1990, respektive 1991, přičemž řadu projektů a realizací z doby, kterou v jihočeské „továrně na projekty“ strávili, zpracovávali jako autorská dvojice.

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Text se zabývá fenoménem tzv. akcí Z, jejichž prostřednictvím vznikaly mj. také úpravy městských veřejných prostranství včetně dětských hřišť a prvků pro hru dětí. Do akcí Z se často svými návrhy zapojovali architekti/ky a umělci/kyně. Příspěvek mapuje spolupráci ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jeho studentu/tek a absolventů/tek s pražskými družstevnickými iniciativami - právě na tvorbě prolézaček pro děti.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., Mgr. Jana Bukačová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Stavebnictví v normalizačním Československu nenabízelo široké možnosti pro plné rozvinutí představ architektů. Nadechnutí experimentálních šedesátých let sice přineslo celou řadu inovací, z nichž se řada dostala i do každodenní praxe, ale upřednostnění kvantity nad kvalitou a stále zoufalejší hospodářská situace vedly k všeobecnému nedostatku i omezenému prostoru pro tvůrčí práci. Rozpor mezi ambicemi tvůrců a reálnými možnostmi stavebnictví vyvrcholil právě v osmdesátých letech. Existovala sice úzká skupina staveb, které měly z podstaty svého zadání nebo díky prominentnímu investorovi zajištěny individuální přístup, bezmála neomezené rozpočty, a třeba i zahraniční dodávky, ale u všech ostatních museli tvůrci a dodavatelé za nemalého osobního úsilí a rizika často improvizovat. Chtěl-li architekt v churavém hospodářství a normalizačním bezčasí prosadit svou autorskou představu, stalo se kreativní přetváření všeho dostupného a ohýbání pravidel jeho každodenním chlebem. Vyhledával skuliny v jinak spíše rigidních prefabrikovaných konstrukčních nebo fasádních systémech (viz text Skelet), upravoval nebo do nezvyklých pozic osazoval dostupné standardní prvky (viz texty Transfery, Keramika), přidával na povětšinou fádní budovy zajímavé doplňky v podobě lodžií, portálů, markýz (viz text Jekly), zapojoval do projektů a realizací veřejnost i umělce (viz text Hřiště), přesvědčoval výrobce, spolupracovníky a výzkumná pracoviště k ojedinělým experimentům (viz text Počítače) nebo k pověstnému tuzemskému „high-tech na koleně“ (viz text Transfery) a v neposlední řadě usiloval o alespoň částečný návrat rukodělných, řemeslných detailů a lidštějšího měřítka (viz text Cihly a dřevo). To vše na pozadí všudypřítomné, celospolečenské improvizace a shánčlivosti (viz texty Kultura protislužby a Stavím, stavíš, stavíme).

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Architektonický diskurs prezentuje pár vybraných jedinců. Právě oni tvoří poroty, které vybírají to „nejlepší“ z oboru. Co je ale nejlepší? A na kom všem ve skutečnosti práce architektů géniů stojí?

Detail

Ing. arch. Mgr. et Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Vyprázdněné ulice, nebo naopak přeplněné parky v období pandemie ukazují, jaké slabiny má veřejný prostor. Naše města byla po staletí utvářena úzkou skupinou lidí, kteří měli moc o nich rozhodovat. Co je potřeba udělat, aby se ve městech žilo lépe všem i v době pandemie?

Detail